Výuka

V Hůrce máme tři třídy, ve kterých jsou vždy tři ročníky pospolu – tzv. trojročí. Fungování v trojročích využívají např. školy Montessori, ale i jiné. Takto organizovaná výuka předpokládá individuálnější přístup ke každému dítěti, ale vlastně jej i umožňuje. Každé dítě se totiž vyvíjí svým tempem, navíc v různých oblastech jinak. V homogenní třídě je každý rozdíl od průměru velmi citelný a výuka pak často směřuje k tomu, aby na tom byli všichni pokud možno co nejvíce stejně. Oproti tomu heterogenní třída s rozdíly počítá už od začátku, a tak se od toho odvíjí celá další podoba výuky. Víme, že si lze někdy těžko představit, jak to vlastně může prakticky fungovat. Proto má Hůrka své dveře stále otevřené, kdykoliv si můžete domluvit návštěvu a podívat se, jak to děláme.

V jednotlivých trojročích jsou si děti svým smýšlením blízké, mají podobné zkušenosti a baví je podobné věci. Právě těmto zájmům a potřebám, ale také vývojovým specifikům, přizpůsobujeme styl výuky v každém trojročí. Naším cílem je, aby děti pracovaly co nejvíce samostatně a sebeřízeně. Nemůžeme to však v plné míře očekávat již od první třídy. Takové očekávání by bylo pro děti ohrožující. V tomto ohledu vycházíme především z heuristicky pojaté výchovy, která pracuje s různou mírou aktivity žáka, k čemuž používá různé metody a druhy dialogů. Ve všech trojročích chceme výuku co nejvíce propojovat s reálným světem, a tak usilujeme o výuku i mimo školu, o kontakt s přírodou nebo zajímavými lidmi.

Více o metodách, které uplatňujeme a našich principech se můžete dočíst zde.

První trojročí (1.-3. ročník)

Co je důležité v prvním trojročí? Hrát si, zpívat, smát se a znovu si hrát! A někde mezi tím se naučit číst, psát a počítat. Abstraktní myšlení, stejně tak jako motorické a další schopnosti, musí u každého dítěte postupně dozrát. Mozek však nedozraje náhle v okamžiku, kdy prvňáček překročí práh školy. Respektujeme individuální tempo každého dítěte, a to v každé oblasti, jelikož se žádné dítě nerozvíjí ve všech stejnou měrou. Každému jde lépe a rychleji něco jiného. Aby byl tento individuální přístup možný, je potřeba děti perfektně znát. Na to jako pedagogové klademe velký důraz a zabýváme se tím značnou část svého času. K rozvoji těchto základních dovedností využíváme pomůcek Montessori, ale i dalších, např. i těch, které si sami vyrobíme podle konkrétních potřeb žáků nebo pro realizaci našich nápadů. Pomůcky napomáhají k tomu, aby učení bylo názorné a hravé a aby do něho byly zapojeny všechny smysly. 

V českém jazyce si děti mohou vybrat, kterým písmem budou psát – jestli psacím nebo nevázaným. K výuce čtení používáme několik metod, které aplikujeme individuálně podle toho, komu jaká nejvíce sedí. 

V matematice používáme Hejného metodu, která se zakládá na pedagogickém konstruktivismu. Jeho principy se však prolínají všemi předměty a celkovým přístupem k výuce. 

Se světem se děti seznamují především osobní zkušeností a tím, že si na věci mohou sáhnout a skutečně zažít nebo vidět. A určitě by to nešlo bez malování nebo tvoření 🙂

Pedagog je zde v roli průvodce, který organizuje hodinu, zadává práci nebo pomáhá ideální úkol nalézt, řídí diskuze a citlivě reaguje na to, co se mezi žáky odehrává. Není hlavním aktérem výuky, tím jsou děti. Děti diskutují, hledají řešení a pochopení problému. Po malých krocích provádí učivem, novým způsobem přemýšlení a řešením problémů. Poskytuje podporu tak, aby dítě dosáhlo výsledku a mělo z něho radost. (více se můžete dočíst např. zde)

Druhé trojročí (4.-6. ročník*)

I ve druhém trojročí si hodně hrajeme. Tady ale už děti více a více přicházejí s vlastními nápady, a to nejen co se her týče, ale také vzhledem k tomu, čemu se chtějí v rámci učení věnovat. Vidíme tu velkou energii k experimentům, vlastním projektům a všelijakému tvoření. Proto je vlastní invenci a nápadům dáváno co nejvíce prostoru, a to především v projektovém vyučování, ale i v ostatních předmětech – děti například velice rády píší vlastní knihy nebo nacvičují divadlo. Je zde však ještě potřeba velká míra vedení, aby na konci tohoto tvůrčího nebo průzkumného procesu vznikl nějaký výsledek. V tomto nám pomáhají zejména prvky Daltonského plánu.

Děti se tu již více profilují. Vedeme je k sebepoznání a objevování svých silných stránek, svých schopností a zájmů, které se v nich snažíme co nejvíce podpořit. Důležité je zde jak kooperativní učení, tak samostatná práce. V obou oblastech roste míra zodpovědnosti žáka za výsledek své práce, svého učení i za své fungování v kolektivu. 

Jak v českém jazyce, tak v mediální výchově nebo projektovém vyučování klademe veliký důraz na rozvoj kritického myšlení, které děti nadále v praxi využívají při samostatné práci s informacemi.

Pedagog je zde v roli jak průvodce, tak i mentora, který dítěti popisuje, co dělá a v jaké fázi se nachází. Tím mu umožňuje si uvědomovat, co, jak a kdy se učí. Také mu pomáhá lépe poznat sám sebe, svůj potenciál a své schopnosti. Je oporou při překonávání překážek, poradce v hledání strategií k dosažení výsledku a poskytuje zpětnou vazbu. To vše ale v přátelském a partnerském duchu.

Třetí trojročí (7.-9. ročník*)

Ve třetím trojročí se žáci začínají připravovat na přijímací zkoušky na střední školu, a tak je kladen větší důraz na osobní zodpovědnost, schopnost se učit a samostatnost. Poskytujeme dětem poradenství ohledně dalšího studia či pracovního uplatnění. Důležitou roli tu mají seberozvojové aktivity, projektová výuka s cílem se dále profilovat a prohlubovat znalosti v oblastech důležitých pro konkrétního žáka. Je kladen důraz na schopnost samostatně formulovat své myšlenky a názory, uplatňovat nabyté vědomosti a zkušenosti a na práci s informacemi. 

Jak vzhledem k věkovým zvláštnostem, tak i k obsahu učiva, je zde nutno překonávat více překážek. V tom se snažíme žákům poskytovat maximální oporu, ale v takové míře, aby měli zdravou míru vlastní odpovědnosti. 

Specifické je i postavení nejstarších dětí ve škole vůči mladším spolužákům. Děti přirozeně vnímají respekt ke starším a ochranitelský cit k mladším. V rámci fungování celého školního kolektivu to pak vede i k dělbě rolí při péči o prostředí školy, řešení problémů nebo organizaci společných akcí.

Ani v tomto trojročí však nemizí hravost a prostor pro legraci. Jen to nesmí být trapné 😉

Role pedagoga je především mentorská. Podobně jako ve druhém trojročí, avšak s tím, že je předpokládána vyšší míra samostatnosti žáků, kteří k tomu mají již osvojené potřebné strategie a návyky. **

* V současné době, ve školním roce 2020/2021 máme dvojročí tvořené ze 4. a 5. ročníku a třetí trojročí tvořené 6., 7. a 8. ročníkem. Je to z důvodu velkého počtu dětí ve 4. a 5. ročníku, vytvořenými kolektivy v průběhu postupného růstu školy a zatím neexistujícím 9. ročníkem. Od roku 2021/2022 již budou trojročí v plánovaném rozložení. 

** Nejstarší ročníky se nyní skládají z dětí, které k nám přešly z jiných škol. Je to tedy velmi specifická skupina vyžadující osobitý přístup. Tyto děti byly navyklé na jiný způsob práce než ke které jsou vedeny děti v Hůrce. Usilujeme o to, aby tyto děti znovu objevily radost z učení a objevování, ale současně chceme zajišťovat naplňování požadovaných výstupů. Snažíme se tedy o ideální formu výuky, která na jednu stranu nebude spočívat v prostém plnění úkolů, ale na stranu druhou nebude ohrožující přílišným očekáváním z naší strany.